Opat Norbert Mikuláš Amaenus z Amelunxen, Ludolf Teiser senior Augustin Steinbrecher a celý konvent premonstrátského kláštera Narození Panny Marie v Želivi upravují svému poddanskému městečku Senožaty (Senožatnej), které za 30tileté války utpělo velké škody a z poloviny vyhořelo, roboty: po dvou dnech orby k jarnímu a podzimnímu setí, orby úhorů, sekání, sušení a svážení sena na louce řeč. Trhonice pod Temechovem, při žních vysílat po dvou žencích z každého domu na dva dny na svážení obilí po dva dny, další 3 dny vázání snopů (po jedné osobě), tři dny "aby na stavích sháněli", tři dny pomoci při lovech; dále budou povinní v zimě svézt každý tři fůry dřeva na otop a jeden sáh pivovarského; ženy mají jeden den třít konopí, v každém domě upříst dvě libry lnu či pět liber koudele, jeden den plít zahrady a 1 den trhat chmel. Pokuta za nedostavení na robotu nebo za nedbalou práci činí 1/2 bečky soli. Vlna nesená na tamní trh se nesmí vážit jinde než na radnici a nesmí se mimo trh prodávat. Senožatští mohou obnovit svoji solnici a všechny klášterní vsi odtamtud budou kupovat sůl. Při trzích na hovězí dobytek a koně má prodávající i kupující za každý kus dobytka zaplatit 30 kr., což bude vybírat ustanovený tržný. Senožatští za toto ulehčení robot postoupili klášteru svůj obecní rybník. 

Language: česky